Jak se naučit psát všemi deseti

Praktický návod: čím začít, čeho se vyvarovat a kolik času to zabere

Psaní všemi deseti není talent, ale návyk. Vzniká opakováním, ne pochopením. Přečíst si, který prst patří na kterou klávesu, zabere pět minut; přesvědčit o tom ruce trvá týdny. Následující text shrnuje, jak na to jít, aby ty týdny byly co nejkratší.

Co vlastně znamená „psát všemi deseti"

Jde o hmatovou metodu. Každý prst má na klávesnici svěřený vlastní okrsek kláves a hledá je hmatem, ne zrakem. Podstatná není rychlost, ale to, že se oči nedívají na klávesnici. Kdo se dívá, musí u každého znaku přeostřit mezi klávesnicí a obrazovkou, a právě to psaní zpomaluje a unavuje víc než pomalé prsty.

Vedlejší efekt bývá cennější než rychlost sama: když nemusíte myslet na to, kde je která klávesa, zbyde vám hlava na to, co vlastně píšete.

Začíná se domácí řadou

Základem je takzvaná domácí řada, tedy prostřední řada písmen. Na ni se prsty pokládají v klidové poloze a po každém úhozu se na ni vracejí:

• levá ruka: malíček A, prsteníček S, prostředníček D, ukazováček F
• pravá ruka: ukazováček J, prostředníček K, prsteníček L, malíček Ů
• palce obsluhují mezerník

Klávesy F a J mají na sobě malý hmatový výstupek. Podle nich najdete výchozí polohu poslepu a nemusíte kontrolovat zrakem. Zkuste si to hned: položte ruce na klávesnici a najděte ty dva výstupky, aniž byste se podívali.

Teprve až domácí řada sedí, přidávají se řady nad ní a pod ní, číslice a nakonec diakritika. Pořadí není libovolné, protože každá nová klávesa staví na jistotě té předchozí.

Kolik času to zabere

Poctivá odpověď zní: záleží. Ale řádově se dá počítat takto:

• domácí řada bývá zvládnutá během několika dnů
• celá klávesnice je otázka týdnů
• plynulá rychlost přijde po měsících běžného používání

Rozhodující je pravidelnost, ne délka sezení. Patnáct minut denně udělá víc než dvě hodiny jednou za víkend. Návyk se buduje opakováním v čase a mezi dvěma vzdálenými sezeními ruce zapomenou víc, než se stihly naučit.

Pět chyb, které učení nejvíc brzdí

• Koukání na klávesnici. I jediný pohled dolů vrací zpátky k hledání zrakem. Když si nejste jistí, je lepší zpomalit než se podívat.
• Hon za rychlostí. Rychlost je důsledek přesnosti, ne cíl. Kdo píše rychle a s chybami, trénuje si chyby.
• Nepravidelnost. Viz výše: krátce a denně.
• Špatné posazení. Zápěstí volně, lokty zhruba v pravém úhlu, obrazovka ve výšce očí. Bolest v zápěstí není známka snahy, ale špatné polohy.
• Přeskakování lekcí. Vynechaná klávesa se ozve o tři lekce později jako místo, kde se pořád zadrhává.

Proč se to učí líp na hrách

Nácvik je ze své podstaty opakování a opakování je nudné. Klasické kurzy to řeší tak, že necháte prsty opisovat řádky typu „fff jjj fff jjj", dokud vás to nepřestane bavit. Většinu lidí to přestane bavit dřív, než se to naučí, a právě tady většina pokusů končí.

Hra ten problém neobchází, jen ho schová. Pořád píšete tytéž znaky ve stejném pořadí, jen místo řádků cvičení sestřelujete slova nebo závodíte. Motivace vydrží déle a s ní i pravidelnost, což je přesně to, na čem celé učení stojí.

Hra ovšem nenahradí systematické lekce. Bez nich se naučíte rychle mačkat klávesy, které už znáte, a nové nepřiberete. Ideální je obojí: lekce jako kostra, hry jako pohon.

Jak si to vyzkoušet

Náš online trenér má 17 lekcí od domácí řady po diakritiku a pět her, ve kterých se procvičuje to, co už umíte. Běží v prohlížeči, nic se neinstaluje, a jedna licence platí pro celou rodinu, takže každý má vlastní profil i statistiky.

Vyzkoušet se dá bez registrace a bez platební karty: dva dny máte odemčené všechno, po zadání e-mailu sedm dní. Co se za tu dobu naučíte, vám zůstane i potom.

Vyzkoušet zdarma Zobrazit ceník

Časté dotazy

Musím se učit od začátku, když už nějak píšu?
Ano, a bude to chvíli nepříjemné. Kdo píše dvěma prsty roky, má rychlost, kterou hmatová metoda první týdny nedožene. Vyplatí se to překousnout, protože strop dvouprstového psaní je nízko a hmatové metody vysoko.

Je rozdíl mezi QWERTZ a QWERTY?
Jen v poloze Y a Z, jinak jsou české klávesnice shodné. Naše aplikace umí obě a rozložení si sama pozná.

Od kolika let to má smysl?
Zhruba od chvíle, kdy dítě bezpečně čte a ruce dosáhnou na klávesnici v pohodlné poloze. Dřív než na druhém stupni to obvykle nemá cenu tlačit.